1. Arantzazu – pro Basky posvátné místo, které spolu se San Sebastianem leží na poutní cestě do Santiago de Compostela. Arantzazu, což v baskičtině znamená místo plné hlohových keřů, je kostel postavený vysoko na okouzlující hoře.
Během své historie byl Arantzazu zničen třemi rozsáhlými požáry, přičemž poslední vzplál v roce 1834 a naprosto svatostánek zničil. V roce 1950 se začalo s výstavbou moderní baziliky, která je ukázkou současného baskického umění. Její kamenná struktura impozantně vyrůstá přímo ze skály nad roklí.
Přetrvání baskičtiny bylo po staletí ohrožováno jak španělštinou, tak francouzštinou, a to především pod vládou Franka, během níž byla baskičtina zakázána a ve Španělsku téměř zanikla. To mělo za následek, že Baskická jazyková akademie cítila nutnost vytvořit jednotnou jazykovou normu, aby měl tento jazyk větší šanci na přežití. V roce 1968 se konal kongres v Arantzazu, kde byla položena základní pravidla. Proto je také Arantzazu považována za svatou ochránkyni baskického jazyka.
Pro obnovu baskičtiny bylo zvlášť důležité založení škol, známých jako ikastolas, kde se po více než 20 let vyučuje pouze v baskičtině. A musím říct, že prvním jazykem našich dětí byla právě euskera (tedy baskičtina). Není asi ani potřeba zmiňovat, že se samozřejmě stala tajným jazykem mezi sourozenci, protože rodiče nerozumí ani slovo, ač sami mluví několika jazyky. Sedmiletý Leo dokonce začal v baskičtině číst a psát.
2. Gastronomická společenství / spolky a co je Tamborrada?
Gastronomická společenství anebo chcete-li gastronomické spolky – celkem je jich v Baskicku 1552, z nichž 119 v Donostii – hrají nesmírně důležitou roli ve společenském životě San Sebastianu. Zde, v tomto spolku anebo klubu vždy vybaveném kuchyní, se členové potkávají a sami připravují ať oběd či večeři s ostatními členy nebo s jejich rodinami anebo pozvanými přáteli. Gastronomická společenství jsou ale mnohem více než jen místa k setkávání; organizují kulturní aktivity, které se točí kolem společenských a odpočinkových aspektů života ve městě, zvláště pak tvoří skupinky tzv. tamborrada / bubeníci. Vlastně většina skupin dospělých, kteří pochodují a bubnují ulicemi na Den Svatého Sebastiana, který připadá na 20. ledna, k některým patří.
Když do některého gastronomického spolku v San Sebastianu jdete, což můžete pouze na pozvání některého z členů, vyjma na Den Svatého Sebastiana, vaří většinou dva tři lidé, kteří si pro tento účel přinesou vlastní suroviny (ač základní potraviny jsou ve spižírně spolku). Poté, co dojíte, spočítají se náklady a rozdělí se mezi všechny strávníky u stolu. Tyto náklady zahrnují právo na využití kuchyně a vybavení, symbolický poplatek na osobu, a cenu všech produktů, které byly použity ze spíže. Před odchodem jsou všechny doklady a hotovost k zaplacení účtu vloženy do speciální skřínky.
Tento systém je založený na vzájemné důvěře a disciplíně, proto se v gastronomickém spolku cítíte jako doma a samotnými členy a jejich hosty jsou považovány za něco mezi domovem a restaurací. Jejich přátelská atmosféra často znamená, že obědy a večeře končí karetní hrou nebo zpěvem, buď se spolustolovníky nebo i s lidmi u ostatních stolů.
Vnímala jsem to jako jeden z důvodů, že jsem se necítila součástí baskické společnosti. Na členství v gastronomickém spolku se většinou čeká několik let a každý má svá pravidla pro přijetí členů. Byli jsme ale nakonec párkrát pozváni a musím říct, že všechny mají svou opravdu zvláštní atmosféru.
Co se týče baskických tamborradas, oslav Dne Svatého Sebastianu, ta je pro Basky důležitější než oslava Vánoc. Vaří obzvláště speciální večeři včetně nejdražších ryb: angulas. Pro nás to byl vždy kulturní experiment vidět Floru a Lea, oblečené jako kuchaře a bubnující během jejich školních vystoupení.
3. Baskické kulinářské centrum (Fakulta gastronomie)
Baskické kulinářské centrum, také známé jako Fakulta gastronomie, se otevřelo v roce 2011 a je to druhá gastronomická univerzita v Evropě. Je součástí Mondragonské univerzity a nabízí profesionálům získat diplom z kulinářského umění. Centrum se také věnuje výzkumu a sdílení znalostí mezi profesionály z vysoké gastronomie a obchodním sektorem, který je přímo či nepřímo spojený s gastronomií, a vždy sleduje i dění na mezinárodní scéně.
Využila jsem příležitosti a širokého výběru kurzů pro amatéry, tzv. kurzy pro nadšence, a díky těmto kurzům jsem se sama stala nadšencem. Kurzy mohu vřele doporučit, ale pokud byste se chtěli zúčastnit mějte na paměti, že jsou většinou vyučovány ve španělském jazyce, i když během léta se setkáte i s kurzy vedenými v angličtině.
Další možností, možná trochu riskantnější, je rezervovat si – samozřejmě alespoň měsíc dopředu – degustaci obědového menu za 20 EUR nebo denní nabídku za 10 EUR (bez nápojů) připravovanou studenty, budoucími profesionálními kuchaři.
4. Výrobna cideru (Sidreria / Sagardoetxea)
V Baskicku je okolo 130 výroben cideru, jejichž oficiální sezóna je od 23. ledna do 30. září, ale někteří výrobci mají otevřeno po celý rok. Je to místo, kde si můžete vždy objednat menu ze stálého jídelního lístku a k tomu se pije cider stáčený ze sudů. Typické menu je omeleta ze zelených paprik (tortilla de bacalau, bacalau jsou zelené papriky), steaky (txuleta), sýr a ořechy s kouskem bílé bagety. Během večeře, kterou v typických sidrerias jíte se svými spolustolovníky z jednoho talíře, vás pak pomocí píšťalky vyzývají, abyste ochutnali různé cidery ze sudů.
Také můžete navštívit Museo de la Sidra, Kale Nagusia 48, 20115 Astigarraga, Tel: 00 34 943 550 575., info@sagardoetxea.com, www.sagardoetxea.com.
Sagardoetxea, Baskické muzeum cideru, je ideálním místem, kde se můžete s kulturou cideru seznámit a dozvědět se některá z tajemství ohledně ochutnávání cideru ještě před tím, než nějakého výrobce cideru navštívíte. Spojit návštěvu muzea s výrobnou cideru vám umožní dozvědět se více o celém procesu výroby, historii a tradici tohoto starověkého nápoje, tajemství, která degustace cideru obestírají, jako například „al txotx“. Vrcholem pak bude samotná návštěva tradiční výrobny cideru.
Pro nás bylo největším překvapením, že v opravdu tradičních sidrerias nemáte žádné židle a musíte po celou dobu stát. Na druhou stranu vynikající, jednoduchá jídla v prvotřídní kvalitě spolu se ciderem vás udrží v chodu. Tuto zkušenost byste si v Baskicku rozhodně neměli nechat ujít.
5. Farmářské trhy okolo San Sebastianu
Odkud v Baskicku pramení tajemství vynikajícího jídla? V prvotřídních produktech na tržištích. Zde je několik tipů:
Největším tržištěm v San Sebastianu je La Brexta, které stojí za návštěvu každý den kromě neděle, kdy má zavřeno, a pondělí, kdy je zavřená většina obchodů s rybami. A určitě se stavte ve skvělém baru Azkena.
Když přijedete na trh v Ordizia ve středu a uvidíte vysoké sloupy, vytane vám určitě na mysli obrázek starověkého římského chrámu. A to je přesně to, co to je. Chrám baskického jídla. Podobný pocit budete mít, když zavítáte v sobotu na trh Tolosa.
Když jsme měli potřebu trochu kosmopolitnějšího ovzduší, zajeli jsme navštívit nedělní trh v nedalekém francouzském městě Biarritz. Ač je otevřený v neděli, zavírá již ve 13:00. Multikulturní rozmanitost je tu evidentní na první pohled. Na čerstvé ústřice a krevety s trochou bílého vína budeme dlouho vzpomínat.
6. Baskický venkov – Alkiza / Albiztur / Beizama
Abyste se dostali k podstatě typické baskické vesnice s jejími typickými náměstíčky s hřišti na pelotu (typická baskická hra připomínající squash), venkovskými domy a zároveň si vychutnali úchvatné panorama hor a delikátní místní steaky (txuleta), pak musíte navštívit:
Beizama
Vesnice schovaná v Pyrenejích mezi keři patxaran, jehož plody se využívají k výrobě baskického likéru. Sem jsme prvně dorazili, když bylo Floře jen šest týdnů. Je tu jen jediná restaurace umístěná na radnici, kde je k dostání salát s tuňákem, steaky (txuleta) a tvarohový koláč, o které se vám bude zdát. Navíc má visutou terasu s výhledem na vršky.
Poblíž je také Albiztur, kde servírují typické jídlo z fazolí zvaných tolosa, podle města v jehož okolí se pěstují.
Před dvěma lety jsme v nemocnici potkali toho nejotevřenějšího a nejpřátelštějšího místního muže jménem Aitor (nejoblíbenější baskické mužské jméno) a jeho sestru Joaine. Od našeho prvního setkání jsme se několikrát navštívili. 
Vždy mám zvláštní pocit, když jdu do Joianina etxea, které se nazývá Peru, abych navštívila její rodinu – manžela Aitora, a jejich dva syny, Aitora a Urtzi – v jejich horské vesnici Alkiza, která se nachází 30 km/30 minut autem od nás. Je to rozhodně naše nejoblíbenější baskická horská vesnice s překrásným horským okolím.
7. Baskické přístavy – Getaria & Hondarribia / Fuenterrabia
Getaria
Tato pitoreskní rybářská vesnice má eskalátory a schody vedoucí do jejich velmi moderního Muzea Cristobala Balenciaga, jež bylo otevřeno v roce 2011. Je to obrovský architektonický kontrast ke starým budovám středověkého rybářského osídlení! Muzeum je povinné pro všechny, kdo se zajímají o módu a design. V pondělky je ale zavřeno.
Se všemi našimi návštěvami jsme nikdy nevynechali příležitost se alespoň krátce zastavit v této kouzelné vesnici (kde mimochodem tráví dovolenou belgická královna). Jdeme do místního obchodu u přístavu, kde mají ančovičky (antxoas), tuňáky a txakoli (místní bílé, lehce šumivé víno s nádechem mořské soli) a další místní pochoutky. Jestli preferujete méně okázalý oběd, tak si dejte mořského ďasa připraveného na barbecue u moře. A jestli raději něco efektnějšího, pak si dejte celou kambalu (tourbot), nevykostěnou a připravenou na dřevěném uhlí běžte do restaurace Elkano.
Hondarribia /Fuenterrabia – výjimečné místo mezi Španělskem a Francií
Hondarribia je město, které samo sebe chrání před nebezpečími, která přicházejí z moře. Chrání svůj středověký poklad, kterým je stará čtvrť se zbytky silných, vysokých hradeb. Navíc se zde nachází letiště, které je nejblíže San Sebastianu. Za hradbami najdete přímořskou vesničku s barevnými, poutavými domy, pulsující taverny a překrásné vyhlídky na moře. V Hondarribii také najdete hotel, který patří do sítě založené španělským státem na podporu turismu v různých regionech: hotel Parador. Tento je známý i jako Hrad Karla V. a jeho výstavba se datuje do 10. století. Budete se tu cítit jako v opravdové středověké tvrzi. Výhled na francouzské pobřeží a moře z některých pokojů a z terasy je třešničkou na dortu tohoto krásného místa, které lze jen stěží popsat.
Mezitím, co se budete procházet dlážděnými uličkami starého centra, zastavte se v Paradoru alespoň na drink, abyste plně ocenili atmosféru starých časů. Pak se vydejte směrem k pobřeží, kde se můžete nalodit na malou loďku, která vás odveze na francouzskou stranu nebo si prostě jen užijte pěknou procházku podél moře.
8. Pasaia
Na první pohled se nezdá být žádný důvod, proč bychom měli doporučit k návštěvě tuto pobřežní dělnickou vesničku sympatizující s baskickými separatisty. Ale Pasaia v sobě spojuje mnoho žánrů – od starých námořnických usedlostí, přes nepokoje, až po přístav – a díky tomu vyzařuje osobitý šarm jímž byl kdysi okouzlen i Victor Hugo.
Je to samostatná obec, která kdysi San Sebastianu sloužila jako přístav, v níž máte opravdový pocit atmosféry touhy po nezávislosti. Nachází se tam hluboký záliv a v rámci aktivit EHMK 2016 se zde přestavuje rybářská loď na lovení velryb „San Juan“ a s ní související tradice.
9. La Rhune – neobyčejné místo v horách mezi Španělskem a Francií
Když pojedete vlakem zvaným „Petit Train de La Rhune“, který svoji cestu začal již v roce 1924, rozprostře se před vámi dechberoucí panorama baskického pohoří La Rhune, které si budete moci vychutnat během 35minutové cesty rychlostí 9 km za hodinu.
La Rhune shlíží na Baskicko z výšky 905 metrů a nabízí tak jednu z nejkrásnějších vyhlídek. Rozhlížejte se a uvidíte sedm provincií Baskicka, vršky Pyrenejí, táhnoucí se pláže regionu Landes a celé baskické pobřeží od Biarritzu po San Sebastian.
Tento výlet stojí za to a dá se zvládnout i s dětmi, ale připravte se na to, že u vlaku bývají dlouhé fronty. Můžete se jim vyhnout nákupem lístků přes internet.
10. Bilbao & okolí – Guggenheimovo Muzeum & Bosque pintado
Guggenheimovo muzeum Franka Gehryho v Bilbau, které otevřelo v roce 1997 a je oslavováno jako nejdůležitější budova své doby, změnila to, jak lidé vnímají muzea. Dodnes vyvolává řadu otázek ohledně propojení umění, architektury a sběratelství.
Na druhou stranu podle toho, co nám řekli místní, vedou se tu nekonečné debaty a projekt vyvolává smíšené pocity v souvislosti s tím, jaký dopad měla tato obrovská investice na město a jak negativně ovlivnila jiné kulturní aktivity města.
Klidné městečko Kortezubi, hned vedle rozpálené Urdaibai biosférické rezervace (Urbaidai Biosphere Reserve) skrývá poklad, který kombinuje umění, přírodu a spojení s uměleckými snahami našich dávných předků. Je to Bosque pintado, v němž malíř a sochař Augustín Ibarrola v jednom z jeho nejznámějších děl proměnil krajinu ve svůj rám a nástroj. Návštěva tohoto unikátního „muzea pod širým nebem“, kde se neplatí žádné vstupné, znamená procházet se v poklidu mezi borovicemi a kapradím a prohlížet si přitom kmeny stromů přeměněné umělcovým štětcem, který si hrál s úhly pohledu a hloubkou.
Opravdu příjemná procházka krásnou krajinou, která se dá zvládnout i se čtyřletými dětmi, samozřejmě pokud to počasí dovolí.
11. Mýtus Mondragon
Mondragonská družstevní korporace výrobních podniků, společně vlastněných zaměstnanci, začala v letech 1955-56 jako jedna společnost s dvěma desítkami lidí a dnes má asi 74 tisíc zaměstnanců. Mezi její klíčové hodnoty patří spolupráce mezi vlastníky a zaměstnanci, přednost dává tomu, aby se zaměstnanci stali jejími členy, dále sem patří účast na řízení, společenská odpovědnost, včetně zapojení se do místních komunit a neustálé inovace.
Spolu s demokratickým způsobem řízení je pro filozofii družstva důležité rovné postavení všech a v praxi to naplňuje politika mzdové solidarity; znamená to, že platová stupnice je relativně zúžena na poměr 6:1 (mezi nejvyšší a nejnižší mzdou). Důležitá je také zásada, kterou družstvo uplatňuje pro zachování stabilní zaměstnanosti a při propouštění. Zaměstnanec, který je členem, nemůže být propuštěn kvůli hospodářským výsledkům společnosti a musí být převeden do jiného družstva. Pokud se tak nestane, dostává 80 % své mzdy, dokud není převedení nebo návrat do práce možné. V neposlední řadě korporace také uplatňuje programy solidarity při rozdílení zisku a také při rozdílení ztrát, pokud k nim dojde.
Během pobytu v Baskicku s jeho 2,2 miliony obyvateli, v provincii Gipuzkoa, kde žije 710 000 obyvatel a kde se sociální ekonomika podílí na tvorbě 10 % pracovních míst (jinými slovy tu sociální ekonomika vytváří 15 pracovních míst na kilometr čtvereční), jsem netrpělivě čekala, až se dozvím víc o Basque Valley, kterému se také říká Silicon Valley. Diskusi s profesorem Fredem Freundlichem, který je v Univerzitě Mondragon považován za družstevního guru, jsme zahájili vyj
ádřením hlubokého znepokojení nad enormně rostoucími rozdíly v příjmech v globální společnosti a konstatováním rostoucího významu uplatňování zásady spoluúčasti zaměstnanců. Systém družstev, který je v baskickém Mondragonu tak rozšířen, se proto zdá být humánnější, než běžný soukromý obchodní model, i když ani tento systém není rájem. S tímto názorem mne nejdřív seznámil Mikel Lezamiz, pravý cooperativista z Mondragonu.
Rozhodla jsem se, že je Baskicko vynikající případovou studii, protože mezi mou rodnou Českou republikou a touto oblastí na severu Španělska existují některé zajímavé paralely. Za prvé před 40 lety tu zažili přechod od autoritativního režimu k demokracii, který lze v některých ohledech srovnat s tím, co česká společnost zažila před 25 lety. Za druhé, Baskicko je dnes poměrně bohatý evropský region, s významnou koncentrací hutního průmyslu a malých a středních výrobních podniků.
12. Calle San Blas na jihozápadě
Z naší ulice máme výhled na pláž Zurriola a můžeme tak celý rok pozorovat statečné surfaře v Atlantském oceánu, stejně jako hory, které obklopují město. Naše nejbližší okolí bývalo drsné, jak si to ještě pamatují někteří starousedlíci v naší ulici.
Dnes tu ale žije opravdová směsice lidí ze všech společenských vrstev. Před naším domem leží útulné malé náměstíčko s několika lavičkami, které jsou všechny obsazeny a tak se z něho stává skvělá sociální laboratoř.
Právě tady jsme se naučili oceňovat španělský způsob života, kdy se žije venku. Diskrétně umístěný, i když veřejně přístupný výtah, postavený na stěně nedávno vybudované školy, umožňuje snadný přístup k pláži.
Pár set metrů od našeho bytu máme hřiště pro baskickou hru, kterou hrají místní a která se jmenuje pelota; máme tu také školu, kde Leo a Flora mistrně zvládají vzdělávání v baskičtině a k ní přiléhá kostel, kde byla pokřtěna Flora.
Do naší ulice se často zatoulají poutníci na své cestě do Santiaga de Compostela a ptají se na cestu.
13. La Perla – nejen pro dny, kdy slunce nesvítí
Thalassoterapie (určitý druh wellness) v La Perla je skutečně památkou na Belle Époque v San Sebastianu. Královna Maria Cristina založila v tomto městě královský letohrádek před více než sto lety. Ti, kdo zde odpočívali, považovali mořské lázně za skvělý a příjemný zážitek, který v sobě spojoval terapii, relaxaci a zdravý životní styl.
La Perla Thalasso se nachází v jedinečném prostředí La Concha Bay. Tyto městské lázně, poskytující thalassoterapii jsou považovány za nejlepší v Evropě a za 26,50 euro si tu můžete dvě hodiny užívat magickou kombinaci solných vodních lázní a programy na posílení celého těla. Zařízení má výhled na pláž a má k ní i přímý přístup.
Je to úžasné místo a mohu jen doporučit, abyste tu na pár hodin vyhledali útočiště a užívali si různé terapie i úchvatné scenérie.
14. Nejlepší vyhlídky, ze kterých můžete pozorovat krásy San Sebastianu a jeho okolí – Monte Igueldo a Monte Ulia
Procházet se po
dél pláží La Concha a Ondarreta, svézt se lanovkou na vrchol, kde je starý zábavní park a rozhledna se starými fotografiemi San Sebastianu, dívat se na ty nejúžasnější scenérie v doprovodu starých fotografií… to je skvělý způsob, jak se seznámit s městem.
Sejděte dolů nebo sjeďte lanovkou a jděte se podívat na sochu nejslavnějšího baskického sochaře, jakým byl Eduardo Chillida – jeho bronzová socha je dokonalým příkladem krásy v jejím nejčistším stavu, hlubokým dialogem mezi uměním a krajinou, tvořenou skalami, které omývají divoké mořské vlny.
Nikdy nás neomrzí toulat se nebo projíždět na kole po třech zdejších plážích – Zurriola, La Concha a Ondarreta. Zurriola, kterou máme z domova nejblíž, je rájem surfařů a je tak říkajíc našim domácím pískovištěm. Mnoho našich návštěv si půjčuje kolo a přidává se k nám.
Pak jedeme na kolech na konec pláže Ondarreta a svezeme se lanovkou. Užíváme si úžasné výhledy, pořizujeme ty nejlepší fotografie a o víkendech nesmíme vynechat starý zábavní park. Pak si buď dopřejeme občerstvení v baru, v restauraci Branka, nebo v restauraci Tennis Ondarreta.
Vždy si můžete vyjet až na vrchol hory Igueldo, a někdy to také děláme, ale častěji si vyjedeme na protější horu Ulia. V této chráněné přírodní rezervaci je mládežnický hostel, který má také bar a kde si během sezóny, nebo o víkendech mimo sezónu, můžete dát občerstvení a zároveň se kochat úžasnými scenériemi.
15. Od 16 Michelinských hvězd každý čtvrtek k Pintxo pote
Z celkem sedmi restaurací se třemi Michelinskými hvězdami (nejvyšší ocenění) ve Španělsku, jsou ve skutečnosti tři tady v našem městě. Michelinem hodnocených zařízení, v nichž si můžete vychutnat vynikající jídla vytvářená opravdovými mistry kulinářského umění, je tu ale mnohem více a dohromady mají 16 Michelinských hvězd! San Sebastián je tak jedním z měst na světě, které je držitelem nejvyššího počtu Michelinských hvězd na čtvereční metr (překonalo jej jen japonské Kjóto a naopak má velký předstih před městy jako Paříž a Lyon). Ale zdejší haute cuisine uznává nejen Michelinův průvodce. Seznam 50 nejlepších restaurací na světě, který zveřejnil časopis Restaurant, považuje Mugaritz, který vede Andoni Luis Aduriz, za jednu z nejlepších restaurací na světě od roku 2006, a třetí nejlepší restauraci na světě od roku 2011. Také Arzak se od roku 2006 zařadil mezi 10 nejlepších restaurací na světě a v roce 2012 byla Elena Arzak, představitelka čtvrté generace rodiny restauratérů, jmenována nejlepší šéfkuchařkou na světě.
Nejsem v žádném případě profesionál od Michelina. Troufám si říct, že je ze mne profesionální nadšenec, enthusiasta, jak nám říkají v Baskickém kulinářském centru, tedy ten, kdo oceňuje dobré jídlo.
Měla jsem štěstí, že jsem během let, která jsme tu strávili, navštívila několik místních restaurací, včetně těch, které mají Michelinské hvězdy. I když umím určitě ocenit inovativní vaření, můj obdiv patří jednoduchému vaření z čerstvých surovin, které se vaří nad ohněm jen s náznakem oleje nebo soli. To je to pravé vaření a to, co ztrácíme v honbě za nejnovějšími metodami vaření nebo servírováním jídla, u kterého ani nevíme, co vlastně jíme.
S láskou budu vzpomínat na tradici místních restaurací, které ve čtvrtek většinou servírují pintxo a nápoj za 2 Euro a přivádí tak společně ven hlavně zástupy mladých lidí.
16. Pintxo – zdejší baskické tapas – kultura pintxo je o tom být na nohou a v pohybu
Dnes představuje způsob, jak chodit mezi lidi a jak se dobře bavit. Chcete se připojit? Vloni zveřejnily Financial Times článek s titulkem „Pas pro chuťové buňky“. Jsou to doporučení pro vytříbené chuti:
6 + 1 oblíbené bary pintxo a navrch třešnička na dortu: v Baskicku panuje zvyk dát si v jednom baru jeden nebo dva pintxo.
Pokud jde o okružní cestu pintxo během oběda, zahajte ji v baru na místním trhu: 
Azkena, Mercado la Bretxa (uvnitř trhu), Planta Baja, telefon 615 792 655 – musíte ochutnat jelito (mortilla pintxo). Pokud vyrazíte v době večeře, začněte v Borda Berri, Calle Fermin Calbeton, 12 – vyzkoušejte chobotnice s kdoulí a hovězí líčka (carrilleras) na červeném víně
Bar Zeruko, Calle Pescaderia 10, 943 423 451 – doporučujeme humra (tostada con bogavante)
Bar Astelena, Plaza Constitución 1, telefon 943 425 245 – náš tip špíz s hlívou ústřičnou a slaninou, nebo s krevetami (brochetas de setas y bacon o gambas)
Ganbara, C/San Jeronimo 21, tel. 943 42 25 75 – vynikající jsou jejich sezónní houby (hongos a la plancha o guilda)
Gandarias, Calle 31 de Agosto, 25, tel. 943 42 63 62 – zde si rádi dáváme steak ze svíčkové (solomillo con pepper)
La Cuchara de San Telmo – další steak ze svíčkové s foie gras (solomillo con foi)
La Vina, Calle 31 de Augosto – no a na závěr sladká tečka tvarohový koláč (tarta de queso)
