Česká republika, jako platný člen EU, by měla podporovat trend vybudování evropského sociálního modelu. Potřebujeme si plně uvědomit nutnost změny pracovního trhu, aby za určitých podmínek mohlo být dosaženo jeho větší flexibility. Plně si vědomi dosavadního politicko-hospodářského vývoje, který způsobil téměř úplnou ztrátu důvěry většiny občanů v hospodářskou politiku státu, v tržní mechanismy a s tím spojené spravedlivé rozdělování hospodářských výsledků, je vyžadován ozdravný proces, který by působil zdola a jeho vývoj a výhody tak mohly být dobře sledovatelné a posuzovatelné řadovými občany.

Za účelem podpory oživení podnikání a hledání synergií pro rozvoj udržitelné společnosti založené na třech pilířích – životním prostředí, ekonomickém a sociálním – je potřeba podporovat rozvoj sociálního podnikání a různých forem inovativního podnikání včetně družstevnictví. S tím zároveň souvisí i podpora malých a středních podniků (MSP, podniky s počtem zaměstnanců 0-249), k nimž se výše zmíněné typy podnikání zejména vztahují. MSP jsou hnacím motorem ekonomiky a ve většině zemí EU tomu tak je, ČR ale bohužel v tomto směru poněkud zaostává za průměrem EU zemí. Podle zprávy Evropské komise k realizaci Small Business Act v ČR z roku 2013[1], sice počet MSP a počet jimi vytvořených míst průměr EU dokonce předčí, jejich výkonost a přidaná hodnota v rámci celé ekonomiky je však nižší. Podle zprávy EK je též alarmující, že se prudce zvýšil počet MSP, které zanikly po více než 15 letech existence na trhu – 50 % MSP, které v roce 2012 zanikly. Stejně tak je zde výrazný rozdíl oproti EU v tom, jak je v ČR vnímáno podnikatelské prostředí z pohledu MSP a potenciálních začínajících podnikatelů, a to především co se týče státní podpory začínajícím podnikům, financování, nedostatečně pružně reagující správy, vymahatelnosti práv apod. “Největším problémem v ČR je nestabilní podnikatelské prostředí, velmi časté a zásadní změny v legislativě a daních, často s platností na poslední chvíli.” (Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, AMSP). Z důvodu těchto a dalších bariér podle průzkumu Asociace také stagnuje růst počtu nových podnikatelů.

Podpora MSP a různých forem inovativního podnikání může ve svém důsledku přispět nejen k celkovému posílení ekonomiky na makroekonomické úrovni, ale také k ekonomickému posílení střední vrstvy obyvatelstva, která je zde v této rovině historicky slabá a to již po několik generací. Může též přispět k vyrovnání ekonomických rozdílů mezi jednotlivými regiony. Například zatímco Praha vykazovala v roce 2013 průměrnou nezaměstnanost 7,68 % a na 1000 obyvatel zde připadalo 170 MSP, v Ústeckém kraji se nezaměstnanost pohybovala přes 11 %, v Moravskoslezském 9,77 % a v obou krajích na 1000 obyvatel připadá jen 80 MSP.[2]

V této souvislosti se jako jedno z řešení, jak co nejefektivněji uchopit problematiku podpory podnikání, jeví právě podpora principu družstevnictví. Nejen, že by mohl zásadním způsobem pomoci financování začínajících podniků, ale mohl by v něm být navíc mohl být zohledněn nejčastější argument českých liberálů zdůrazňující zásadní rozdíl mezi rizikem, které při podnikání podstupuje podnikatel-zaměstnanec, a bezrizikovým životem ve mzdě pracujícího řadového zaměstnance. Proč? Protože v družstvu je (téměř) každý zaměstnanec zároveň i podnikatelem.

Domníváme se, že koncept družstevnictví je platným a moderním způsobem podnikání, a proto by toto téma mělo být v České republice otevřené a diskuse o něm oživena. Nejen z toho důvodu, že odpovídá evropskému sociálnímu modelu, ale také proto, že v sobě skrývá velký budoucí potenciál. Firmy, v nichž jsou zaměstnanci finančně zainteresováni, jsou z dlouhodobého hlediska stabilnější než podniky vlastněné jedním nebo několika jednotlivci. Díky demokratickému zastoupení umožňují dosáhnout konsenzu v dobách krize. Například, jak je vysvětleno v teorii Share Economy (sdíleného hospodářství) představené Weitzmanem v roce 1984, během ekonomické krize tyto společnosti preferují mechanismus upravení platů spíše než snižování stavů a propouštění. Tím korigují dvě hlavní selhání klasického trhu: za prvé, přeřazením svých výrobních prostředků dosahují nižší nezaměstnanosti a za druhé, udržením lepší hospodářské stability vyvažují ekonomické cykly.

Vždy bylo a bude pro lidi přirozené se sdružovat a spojovat své schopnosti, znalosti a kapitál, aby dosáhli prosperity. A sociální ekonomie může v tomto směru hrát do budoucna důležitou roli. Bohužel, koncept družstevnictví má v České republice velmi negativní konotaci (stejně jako i jinde ve střední a východní Evropě) vzhledem k historickému zneužití této myšlenky minulými komunistickými režimy. Abychom tento koncept mohli obnovit jako součást dnešního ekonomického života v naší zemi, je nutné, aby byl očištěn od historického stigmatu, adoptován širším politickým spektrem včetně stran pohybujících se ve středu.

Na případové studii Mondragon Cooperative Corporation v Baskickém regionu ve Španělsku, můžeme ukázat a dokázat, že tento koncept má daleko ke “kolektivizaci” nebo “vyvlastňování”, které bylo do našeho regionu importováno z Ruska po II. Světové válce. Mondragon nebyl jako příklad vybrán náhodou – jak vyplývá z následné studie, mezi Českou republikou a Baskickem je možné sledovat několik paralel.

[1] Evropská komise, Přehled údajů SBA (Small Business Act) 2013 v České republice

[2] Ministerstvo průmyslu a obchodu, Zpráva o vývoji malého a středního podnikání (MSP) a jeho podpoře v roce 2013, a údaje z Českého statistického úřadu