Česká republika je zemí, jejíž privatizační zákony umožnila získat majetek několika zasvěceným. Nehledě na tradici finanční i rozhodovací spoluúčasti zaměstnanců, český model privatizace nezahrnoval žádné speciální snižování cen, možnost výhodných úvěrů nebo předkupní práva pro zaměstnance. Česko zvolilo kuponový koncept bez toho, aniž by byly vytvořené podnikatelské struktury. Bylo – a obecně stále zůstává – nepřátelské vůči spoluúčasti zaměstnanců. V rámci kuponové privatizace bylo pouze 1,5 % všech akcií alokováno pro zaměstnance. V současnosti je jakékoliv podílnictví na zisku velmi ojedinělé a ty případy, které existují, lze většinou nalézt u zahraničních podniků. Z existujíc regulací, vesměs restriktivních, ošetřujících buď vlastnictví akcií zaměstnanci nebo podíl na zisku (na základě podílnictví), jenom první z nich byla implementována a to ještě jen velmi omezeně.