Jak vysvětlit Baskicko a zároveň se ním rozloučit? Se zemí kde naše rodina měla možnost žít celých pět let? Jak popsat přírodní zázrak a kulinářský ráj na jedné straně a lidskou tvrdohlavost a klanovou mentalitu na straně druhé? Jak popsat život v této nádherné perle Atlantického oceánu, která bývá někdy nazývána malá Paříž nebo Rio, kde trvalo několik let, než jsme byli pozváni k někomu domů nebo než se s námi místní ochotně podělili o tipy na jejich oblíbené restaurace či místa, která stojí za vidění?

Každá z návštěv, které k nám během těch let zavítala, odjížděla naprosto okouzlena elegantním šarmem a znamenitou kuchyní 16 michelinských restaurací, které se v našem dočasném domově, San Sebastianu neboli Donostii, jak se město nazývá v baskičtině, nacházejí.

Je nutné mít na paměti, že Baskicko je dvojjazyčná země – mluví se zde baskicky i španělsky. Začne to už na letišti v Bilbau, kde musíte hledat autobus, který jezdí každou hodinu do Donostie, nikoliv do San Sebastianu. Tato dvojjazyčnost a nápisy v ní mohou být opravdu matoucí, vím o čem mluvím! Mockrát jsme zabloudili a to i přes to, že můj muž má dvojí Tom-tom navigační systém (jeden elektronický a druhý v hlavě). I on se ztratil a to ne jednou nebo dvakrát.

Sdílení informací nepatří ke zdejší přednostem! Když si děláte plány kam zajít, nezapomeňte si předem ověřit otevírací hodiny a dovolené. Často se stává, že restaurace zavře na tři až čtyři týdny, většinou začátkem roku, a také bývá často zavřeno v neděli anebo pondělí. Většina místních obchodů rovněž dodržuje denní siestu, takže mají otevírací hodiny od 10:00 do 14:00 a od 17:00 do 20:00. V mnoha případech si musíte udělat rezervaci v restauraci dopředu a to i přes to, že restaurace není plně obsazena. Oni prostě neberou lidi, kteří přijdou jen tak z ulice. Ale po několika letech, které jsem zde strávila, musím říct, že mi připadá chvályhodné, jak striktně dodržují privátní a pracovní čas.

Bohužel po pěti letech zkušeností z restaurací s našimi dvěma dětmi, Florou a Leem, kterým je nyní pět a sedm let, nemůžeme doporučit téměř žádné podniky, které by byly speciálně přátelské k dětem. A těch pár, které jsou, se nacházejí ve starém centru, tedy velmi blízko pastí na turisty. Určitě to není tak, že byste s dětmi do restaurace nesměli, ale nečekejte, že tam pro ně bude nějaké speciální zázemí, na jaké jste možná zvyklí ze své rodné země. Nemají ani dětské židličky ani dětské menu ani dětské koutky, ale zato servírují úžasné jídlo.

Jestli se chcete dozvědět více o historii tohoto mystického místa, doporučuji vám knihu od Marka Kurlanskyho, The Basque History of the World. Za odcitování podle mě stojí tato slova:

„Žijeme v době, kdy mizí kultury, možná i celé národy. Být Francouzem, Američanem je velmi omezující pojem. Vzdělaní lidé nepraktikují místní zvyky, ani nejedí místní jídlo. Produkty se posílají po světě z jednoho kouta do druhého. Ztrácíme diverzitu, ale získáváme harmonii. Tvrdí se nám, že ti, kteří se proti tomu staví, budou zapomenuti v propadlišti dějin.

Ale Baskové jsou odhodláni neztratit nic z toho, co je jejich, přitom si ale stále osvojují vše nové, včetně kyberprostoru. Vždycky to byli trochu podivíni, kteří nikdy neustupovali, ani se neasimilovali. Jejich kuchyně, která je oknem do jejich kultury, to jasně dokazuje. Jsou prostě geniální kuchaři, průkopníci v používání produktů z jiných částí světa. Ale vždycky je adoptovali a udělali z nich baskické jídlo.

Stěžejní částí konceptu baskické identity je smysl pro to někam patřit. Patřit nejen mezi lidi, ale do nějaké širší rodiny, domova, kterému se v baskičtině říká etxea. Tomu se dá rozumět jako klanu. Ačkoliv většina společenských uskupení v nějaké fázi vývoje měla rody nebo klany, Baskové si tento pojem uchovali, protože Baskové uchovávají téměř všechno.

Historie baskického světa je starší než historie Francie nebo Španělska. Několik století existence evropských národů je jen krátkou epizodou v baskickém příběhu. Za tisíc nebo i pět set let možná nebude žádná Francie ani Španělsko, ale určitě bude Baskicko.“

Projekt Evropského hlavního města kultury 2016 (EHMK 2016) Donostia / San Sebastian, který nás do Baskicka přivedl, má své motto: Kultura překoná násilí. Myšlenka odpuštění a koexistence v zemi po léta zraňované nenávistí a násilím je tu ale stále velmi křehká!

Vzhledem k symbolice 2016, bych se s vámi ráda podělila o mých / našich:

16 basických tajemství,

16 oblíbených restaurací v San Sebastianu,

16 oblíbených pinxtos barů v San Sebastianu,

16 oblíbených restaurací v okolí San Sebastianu,

16 oblíbených receptů, které jsem v Baskicku objevila.

Obecně vzato restaurace jsou zde rozdělené na tradiční a „avantgardní“. Nejoblíbenější jsou ryby a mořské plody jako hejk (merluza), odsolená treska (bacalao), mořský ďas (rape), vongole, atd., ale také zde najdete neobvyklé kousky hovězího a vepřového.

Steaky (txuletas/chuletas) bývají také skvělé, ale nezapomeňte si objednat salát jako přílohu (lechugo con cebolla), červené pečené papriky (piquillo) nebo hranolky, protože běžně vám je tady se steakem nenaservírují.

Co na tomto místě nesmírně obdivuji až závidím je, že dobré jídlo zde v žádném případě není záležitostí elit, ale je pro všechny. Samozřejmě zde najdete restaurace, kde se ceny šplhají hodně vysoko, ale na druhou stranu není vůbec nemožné najít výborné restaurace s přijatelnými cenami.